2. 10. 2009 - Mykózy

Mykózy představují skupinu infekčních onemocnění způsobených mikroorganismy rostlinného původu, které z botanického hlediska patří mezi houby. Dělí se na mykózy povrchové (kožní, slizniční) a hluboké (orgánové, systémové). Čtenáři se sekávají také s příbuznými pojmy jako kandidózy, mykotické infekce, kvasinkové nebo plísňové infekce. Jako původci těchto chorob se totiž uplatňují nejčastěji kvasinky rodu Candida, které tvoří přechod mezi houbami a plísněmi. Tyto mikroorganismy jsou v přírodě velmi hojně rozšířeny. Nacházíme je na rostlinách i u zdravých živočichů, u kterých žijí saprofyticky (ve shodě s organismem hostitele) nebo paraziticky (na úkor hostitele). Jejich buňky jsou oválné až kulaté, o velikosti 4-6 µm, dělí se pučením.

Při přemnožení kandidy napadají nejčastěji kůži v místech tzv. vlhké zapářky, tedy tam, kde na sebe naléhají kožní záhyby, při produkci potu za nedostatku vzduchu (třísla, podpaží apod.), dále také nehty a sliznice. Ze sliznic bývá nejčastěji postižena sliznice poševní nebo sliznice ústní. Např. u kojenců tak vzniká onemocnění zvané soor neboli moučnivka.

Kandidy mohou způsobit vedle těchto nepříjemných kožních a slizničních kandidóz také tzv. hluboké orgánové mykózy. To jsou již velmi závažné infekce, ke kterým dochází zejména při oslabení organismu, např. při diabetu, tumorech, v graviditě a při léčbě širokospektrými antibiotiky nebo kortikosteroidy. Napadeny bývají nejčastěji plíce a trávicí trakt, možné je také postižení ledvin, mozku nebo nitroblány srdeční. Zejména u malých dětí se může objevit tzv. kandidová sepse, která je schopna ohrozit i život. Tyto vážné stavy pochopitelně patří do rukou lékaře nebo lékařského týmu.

S méně závažnými avšak velmi častými povrchovými kvasinkovými onemocněními se denně setkávají ve svých ordinacích gynekologové. Jsou to tzv. vulvovaginální mykózy (kandidózy), tedy infekce dolní části ženského genitálního traktu, které postihují nejčastěji ženy ve fertilním věku. Uvádí se, že v 80-90% je způsobuje druh Candida albicans, z dalších druhů se vyskytují také Candida glabrata, Candida crusei, Candida tropicalis a Candida parapsilosis.

Rizikovými faktory pro vznik mykóz jsou diabetes mellitus, poruchy imunity, aplikace již zmíněných kortikosteroidů a širokospektrých antibiotik, tumory, gravidita ale také v neposlední řadě nevhodná výživa, stres a nezdravý životní styl.

Příznaky mykotické kolpitidy (zánětu pochvy) nebo vulvovaginitidy (zánětu pochvy a vulvy) bývají typické. Onemocnění se projevuje zejména úporným a trvalým, někdy až nesnesitelným svěděním v oblasti zevního genitálu. V pokročilejším stadiu bývá infekce doprovázena výtokem z pochvy, který je bělavý, hrudkovitý, vzhledem připomíná tvaroh nebo směs mouky s vodou. Zevní genitál bývá zarudlý, může být i oteklý, s bělavými povlaky mezi stydkými pysky. Chronickou neléčenou mykózu  prozrazují velká svraštělá pergamenovitě suchá labia, která jsou často rozškrábaná pro svědění. Přenos se děje někdy pohlavním stykem, při snížené obranyschopnosti se mykotická infekce dostává do pochvy z vulvy nebo ze střeva. Většina těchto infekcí však bývá smíšená, proto obraz onemocnění nemusí vždy být takto typický. Při smíšené infekci se často uplatňují doposud saprofytické bakterie, které se po alkalizaci poševního obsahu stávají patogenními.

K léčbě těchto povrchových mykóz se používají léky zvané antimykotika. Tyto léky jsou většinou na lékařský předpis a lze je aplikovat místně ve formě antimykotických krémů, mastí, globulí, vaginálních tablet nebo čípků. V závažnějších případech se užívají systémová antimykotika ve formě tablet per os (ústy). O léčbě rozhoduje lékař na základě klinického obrazu a dále také podle výsledků kultivace z materiálu, který se odebírá na laboratorní vyšetření.

Co by měla dělat žena, která trpí opakovanou vaginální mykózou?

Především by se měla snažit odstranit všechny rizikové faktory, které může sama ovlivnit. Patří sem dodržování tělesné hygieny, vyvarování se zvýšené dlouhodobé vlhkosti v oblasti rodidel, od nošení těsného spodního prádla i dalších vrstev oděvu z neprodyšných umělých materiálů přes delší pobyt v mokrých plavkách až po delší či horké koupele nebo koupání v přírodních vodách jako jsou jezera, rybníky a přírodní koupaliště. Zvýšená hygiena je nutná i při pohlavním styku. Dojde-li k mykóze, je třeba přeléčit také sexuálního partnera (partnery) a po dobu léčby se pohlavního styku zdržet, aby nedošlo k reinfekci, tedy k opětovnému zavlečení kvasinek do pochvy. Doporučuje se také i po léčbě používat kondom, zvláště je-li sexuálních partnerů více. K nákaze totiž může dojít pohlavním stykem, přestože mykóza není považována za pohlavně přenosnou chorobu. Nedoporučují se menstruační tampony, deodoranty, parfémovaná mýdla, zejména tekutá mýdla nebo sprchové a koupelové pěny a gely. Dojde-li k akutnímu mykotickému onemocnění nebo k jeho recidivě, je třeba bez odkladu navštívit lékaře.

Z internetových zdrojů a odborných publikací sestavil: MUDr. Radim Kudela