14. 10. 2012 - Omega–3 polynenasycené mastné kyseliny ovlivňují kvalitu života

4200712_blog_400Tuky  jsou  součástí  naší denní stravy.  Před desítkami let patřilo k často používaným ingrediencím  teplé a studené kuchyně v oblasti střední Evropy zejména  máslo a vepřové  sádlo s převažujícím obsahem nasycených  triglyceridů. Přibližme si některé složky používaných  živočišných a rostlinných tuků,  především jejich vlastností a vlivu  na  zdraví člověka.

Před lety zejména laiky překvapily  zprávy o tom, že oxidací těchto polyenových mastných kyselin v tucích vznikají  tělu  nebezpečné látky. Ono je to ale složitější.

Mastné kyseliny v lipidech se nemohou metabolizovat jinak než oxidačními reakcemi, a ty jsou provázeny tvorbou volných radikálů. Problém není v oxidaci mastných kyselin obecně, ale s příliš rychlou nebo příliš rozsáhlou  oxidační reakcí, vedoucí k nadměrné tvorbě volných radikálů – stav se označuje jako oxidativní stres. Oxidační reakce probíhají samovolně nebo za účasti enzymů (hlavně lipoxigenáz). Tak to komentují vědci z Vysoké školy chemické v Praze. A od nich se také můžeme dovědět, že v posledních desetiletích vznikla obava, že vysoký obsah nasycených mastných kyselin ve stravě by mohl být příčinou ukládání lipidů v cévní stěně a tím i vzniku kardiovaskulárních chorob. Následovaly aktivity, jejichž předmětem bylo nahrazení tradičních jedlých tuků  rostlinnými oleji, u nichž je obsah nasycených mastných kyselin nízký ( do 20 % ), např. olejem  slunečnicovým  a sójovým. Ukázalo se, že se lipidy z lipoproteinů krevní plasmy ukládaly v cévních stěnách prokazatelně méně, ale také se přítomné polyenové kyseliny podstatně snadněji oxidovaly než ty méně nenasycené kyseliny tradičních jedlých tuků. A současně dochází ke vzniku vyššího množství volných radikálů, jež poškozují lipoproteiny, oxidují cholesterol a mohou poškozovat cévní stěny. Proto přišla doba zvýšeného konzumního  využití  antioxidantů pro neutralizaci zvýšených hladin volných radikálů a pro urychlení jejich inaktivace.

Bez nepříznivých průvodních jevů nezůstala ani snaha  využít rostlinných olejů ke ztužování a výrobu margarinů. Částečná tvorba trans-mastných kyselin byla určitým  zdravotním rizikem.V současnosti jsou již vypracovány a používány postupy hydrogenace jedlých olejů, jež tvorbu nežádoucích trans-struktur  eliminují. Oxidační reakce se dají podstatně omezit např. skladováním za snížené teploty, ochranou před vlivem světla a  také nepřítomností vzdušného kyslíku (ochrana inertní atmosférou ).

Novým trendem je zavedení potravinářských olejů s přiměřeně sníženým obsahem polyenových mastných kyselin při současném zvýšení podílu kyselin s jednou dvojnou vazbou (jejich reprezentantem je kyselina olejová). Smyslem většiny inovací je zajištění stavu, kdy se omezí žluknutí potravin a snížení jejich nutriční hodnoty a také se zabrání reakcím oxidačních produktů s bílkovinami, které jsou pro výživu nevyužitelné a ze zdravotního hlediska nežádoucí.

Ani  masový přesun v spotřebě  živočišných tuků ve prospěch  rostlinných olejů  v druhé polovině  XX. století nevyřešil veškeré  problémy spojené s konzumací tuků a vlivu na celkový zdravotní stav  člověka. Projevily se i u populací žijících ve velmi  rozvinutých společenských a hospodářských systémech. Odborníci na zdraví a výživu zjistili, že  ty  omega – 6  polynenasycené mastné  kyseliny, obsažené v potravinářsky využitelných rostlinných  olejích, nepostačují k zajištění  bezproblémové diety, a je zapotřebí podávat je  spolu s tzv. omega–3  polynenasycenými  dlouhořetězovými mastnými kyselinami. Právě ty nejsou ve většině zemí  obsaženy v lipidech  v požadovaném poměru. Nezbytné se proto jeví požadavky na zvýšení jejich zastoupení v potravinářských tucích.

Mezi omega – 3 polynenasycené mastné kyseliny patří  eicosapentaenová kyselina ( EPA), dále je to docosahexaenová kyselina (DHA ) a pak též  DPA (docosapentaenová kyselina). Jejich bohatým přírodním zdrojem jsou  tuky a oleje (z ryb a dalších příslušníků fauny žijících v chladných částech moří a oceánů). Omega-3 – polynenasycené mastné kyseliny vykazují celou řadu  zdravotních benefitů, mezi nimiž převažuje vliv na omezení kardiovaskulárních onemocnění. Účinnější jsou kombinace s fosfolipidy (Krill phospholipids).

Nás zaujala  nová publikace, v níž je popisován výsledek klinického testu s podáním  1,25 gramu a 2,5 gramu nastavené směsi  EPA/DHA 7 : 1 denně a v níž jsou sledovány protizánětlivé markery, mezi nimi cytokiny a IL-6, jejíž hladina se snížila po 4 měsících o 12 %. Uvádí se, že chronický zánět bývá spojen s onemocněním srdce, osteoporózou, úbytkem kognitivních schopností, Alzheimerovou chorobou, diabetem 2. typu a artritidou. Mezi účastníky studie  byli zařazeni probandi s nadváhou a obézní, ale jinak zdraví. Byla zjištěna současná potřeba cvičení.  EPA má relativně vyšší protizánětlivé a také antidepresivní účinky než DHA. Byl také zaznamenán pokles hladiny faktoru tumor necrosis –alfa.

Podávání  doplňků stravy s obsahem  EPA a DHA se jevilo velice vhodným  právě u osob s nadváhou a osob  obézních, u nichž se mohly projevit protizánětlivé účinky  a benefity vyplývající z vazeb zánětu  na další  onemocnění, která člověku  mohou měnit kvalitu  života.

Autor: PhMr. Alois Krajíček