10. 1. 2011 - Tuk v potravě a obezita

V bohatých  zemích  se  během  posledních  30  let   dramaticky  zvýšila  prevalence  nadváhy  a  obezity. Až epidemický  rozměr této „nemoci“ se  stal nejvýznamnějším  problémem  a předmětem zájmu  o  veřejné  zdraví. 

Nadváha  u  dospělých  přináší  rizika  takových  chronických  onemocnění  jako  jsou:  inzulinová  resistence,  diabetes mellitus  2. typu, hypertenze, kardiovaskulární  nemoci,  více  typů  rakoviny, včetně  nádoru  tlustého  střeva  a  prsu, spánkové  apnoe  či  osteoartritida  kloubů  nesou00009202_400cích  skelet.

Stav  s vysokým  výskytem  obezity  je  často  přičítán  tukům  z potravy. Zatím  průzkumy  ukazují, že  obezita  je  vyšší v bohatých  zemích  při  vysoké  spotřebě  tuků  a  nižší  v rozvojových  zemích . Avšak  rozdíly  jsou  nejen  v populaci, ale také  ve  faktorech jako  je  životní  styl, typ  a  dostupnost  stravy, v tělesných  aktivitách. 

Obezita  se jeví především jako  důsledek  nevyváženého  příjmu  energie  než  jejího  výdeje.  Jde o  příjem  energeticky  bohatých  potravin   a  narůstající  sedavý  životní  styl. 

Klinické testování navíc potvrdilo, že nízkotučná  strava neposkytuje  lepší  výsledky ve snižování   hmotnosti  než  jiné  typy diet  (sledování probíhalo  od 12  do  18  měsíců ) .

Naproti  tomu  mastné kyseliny s dlouhým řetězem se  resyntetizují  na  triglyceridy, balí se  do  chylomikronů, přecházejí  do  žilního  oběhu a  dostává  se jim  využití v periferních  tkáních. Také mohou být ukládány do  adipózní (tukové)  tkáně, což  může  přispívat  k přibývání  na  váze  a  k obezitě. Tato situace ale nastává při podávání samotných tuků, což se děje zřídkakdy.

Jakmile jsou tuky pozřeny s ostatními potravinami, především proteiny, jejich účinek je přesně opačný. Po desetiletích multicentrických studií se ukazuje, že hodnocení a pohled vlivu tuků na obezitu byl značně zjednodušený, dokonce lze říci hluboce mylný. Byly srovnávány „low-carb diets“  (dlouhodobá dietní omezení příjmu sacharidů ) s „low-fat diets“  (nízkotučnými dietami). Díky tomuto srovnání  je potřebné více kriticky pohlížet na přísun cukrů a obecně sacharidů než na tuky.

Z podkladů PhMr. Aloise Krajíčka zpracovala Mgr. Svatava Hanzlová.

(Výběr údajů z knihy: Dairy Fats and  Related Products; Dr. P.W. Parodi, 2009)